V druhém díle série s názvem „Co nám dává štěstí“ jsme hovořili o Ježíšově kázání na hoře.
Kdo jsou tedy šťastní lidé podle Ježíše?

V původním řeckém textu se používá slovo makarios, kteřé jsme zvyklí překládat jako „blahoslaavený“.
Slovo blahoslavený – tedy makarios – znamená šťastný, požehnaný, záviděníhodný.

Matouš ve své dobré zprávě zapsal v 5. kapitole tato Ježíšova slova:

Když Ježíš viděl davy, vyšel na horu a posadil se. Jeho učedníci přišli k němu a začal je učit. Řekl:

• „Šťastní jsou chudí v duchu, neboť jejich je království nebeské.
• Šťastní jsou ti, kteří truchlí, neboť budou potěšeni.
• Šťastní jsou tiští, neboť oni zdědí zemi.
• Šťastní jsou ti, kteří hladoví a žízní po spravedlnost, neboť budou nasyceni.
• Šťastní jsou milosrdní, neboť budou vystaveni milosrdenství.
• Šťastní jsou ti, kteří mají čisté srdce, neboť oni uvidí Boha. 
• Šťastní jsou mírotvorci, neboť budou nazýváni Božími dětmi.
• Šťastní jsou ti, kteří jsou pronásledováni kvůli spravedlnosti, protože jejich je nebeské království.“

Na první pohled se zdá, že „blahoslavenství“ nemají nic společného s štěstím.
Ale mnozí z nás jsme již v reálném životě zjhistili, že, že mají se štěstí společné všechno.

Zde zmíníme pouze první dva výroky z celé přednášky:

„Šťastní  chudí v duchu, neboť jejich je království nebeské“. 

„Šťastní [duchovně prosperující, obdivovaní] jsou ti, kteří nemají duchovně arogantní.
Když jsou na svém konci lana. Méně z nás znamená více Boha a jeho vlády.
Lidé, kteří jsou „chudí v duchu“, objímají každodenní závislost na Bohu bez ohledu na to, kolik toho mají či nemají.
Lidé, kteří jsou chudí duchem, si uvědomují, že všechno není JEN na nich.   

Šťastní jsou tiští, neboť oni zdědí zemi. (NIV)

„Šťastní, vnitřně mírumilovní, duchovně bezpeční, hodní úcty jsou laskaví, duševně vyrovnaní, kteří zdědí zemi. (AMP)

„Tichost“ zde znamená správné sebohodnocení v širším kontextu Božího stvoření a lásky.
Přijetí místa, kde mě Bůh umístil.